Když jsem 19. června dorazil do regionu, kde se plánuje estonská spravedlivá transformace, do kulturního centra Kohtla-Järve, kulatý stůl platformy Just Transition Platform zrovna začínal. Měl jsem zpoždění, protože jsem přijel z hlavního města, které leží asi 150 kilometrů daleko. Jízdní řád autobusů nenabízel mnoho možností a počet spojení navíc ještě ztenčila koronavirová krize.
Na druhou stranu mě těšila procházka městem, obdivoval jsem nové sportovní a wellness centrum a velký zelený park obklopující kulturní centrum. Byl to tedy krásný začátek důležitého dne, který bude hrát důležitou roli při utváření budoucnosti tohoto regionu.
Kulatý stůl hostil různé zúčastněné strany, které byly nějak ovlivněny plány na přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku. Byli tam lidé z obcí v břidlicovém regionu Ida-Virumaa, pracovníci ministerstev, zástupci průmyslu, odbory a ekologické organizace. Cílem bylo dohodnout se na základních věcech: co to tedy znamená ta „spravedlivá transformace“ a na co konkrétně by měl tedy region „přejít“?
Jako zástupce ekologických organizací jsem s potěšením uvítal, že takto různorodá skupina se ve skutečnosti shoduje na konečných cílech transformačního procesu: tedy že místní obce by neměly ztratit své občany, že je nutné, aby bylo jasno a lidé věděli, co se bude dít v místním fosilním průmyslu a že nejvíce postiženým pracovníkům by mělo být zaručeno důstojné živobytí a bydlení do budoucna.
Hardi Murula, zástupce Asociace měst Ida-Virumaa, vyjádřila pochopitelné obavy z klesající zalidněnosti v regionu. Během posledních 30 let odešlo z místních obcí více než 85 000 lidí – to se rovná počtu obyvatel celého jednoho okresu v Estonsku. Zde více než kdekoliv jinde platí staré přísloví, totiž že prázdný pytel nemůže stát.
Je velmi náročné udržovat základní veřejné služby, protože počet obyvatel rychle klesá. Rovněž je obtížné rozvíjet alternativní průmyslová odvětví, která by měla ideálně koexistovat se současnými odvětvími, která by umožnila hladký přechod – k tomu může dojít pouze v případě, že v obou sektorech bude dostatek lidí. Jinak se jakýkoli plán předložený na papíře ve skutečnosti rychle rozpadne. U kulatého stolu byly předneseny návrhy, abychom se silně zaměřili na rozvoj místního životního prostředí, tj. veřejné dopravy a služeb, městského prostoru a kultury.
Pokud jde o veřejné zdraví, otázky týkající se kvality ovzduší, znečištění vody a hluku jsou úzce spojeny s osudem místní těžby břidlice.
V současné době se všechny zúčastněné strany shodly, že dlouhodobá nesrozumitelnost je velmi problematická. Zatímco odvětví břidlic je silně ovlivněno světovými cenami ropy a environmentálními daněmi, nakonec je to vláda, která se rozhodne pokračovat v podpoře této extrémně špinavé formy fosilních paliv. Současná nerozhodnost znamená, že investiční rozhodnutí, rozpočtové plány místních vlád, budoucí vyhlídky pracovníků, vzdělávací projekty pro mladé lidi a dokonce i rozhodnutí o budování domů se stávají hazardem.
Pokud jde o otázky týkající se budoucnosti břidlice, je to zdánlivě bezvýchodná situace, zejména proto, že zúčastněné strany spolu dostatečně nehovoří. Někteří se ptají, zda je rozumné zcela vyřadit energetický sektor, který pokrývá břidlice, včetně exportovatelné části těžby. Konflikt může pramenit z různých předpokladů krátkodobé trajektorie emisních kvót CO2 a světových cen ropy, trendu celkových environmentálních politik a ochoty či schopnosti vlády pokračovat v subvencování v odvětví ropných břidlic.
Nadcházející diskuse, debaty a argumenty musí zajistit, aby to, co se letos rozhodne o hospodářském rozvoji v regionu, nebylo povrchním řešením. Přechod může selhat, pokud budou plány krátkozraké nebo budou zcela chybět. Nejvíce dopadne na lidi, kteří jsou přímo zaměstnaní v dotčeném odvětví, ale bude to mít dopad i na širší komunitu a region.
Pokud dojde k závěru, že se musí odvětví, které je vysoce znečišťující, začít uzavírat, měl by proces spravedlivého přechodu v první řadě pomoci pracovníkům, kteří v současné době mají vyšší plat, než je regionální průměr. Je důležité zajistit, aby dlouhodobé plány a závazky, např. půjčky na bydlení, nebyly ohroženy a lidé měli stále schopnost své závazky splácet.
Vláda má mnoho způsobů, jak vyřešit tuto mzdovou výzvu. Nedávno bylo vypočteno vědci z univerzity v Tartu, že možností jsou úplné kompenzace rozdílu mezi starým a novým platem. Samozřejmě existují i jiné přístupy, každopádně všechna opatření by měla být přijata až poté, co budou rozsáhle prodiskutována se všemi zúčastněnými.
Jisté však je, že v důsledku desetiletí nečinnosti již neexistuje žádné levné a snadné řešení. Má-li fosilní průmysl v tomto kraji pokračovat, je třeba vzít v úvahu stovky milionů přímých a nepřímých dotací. Pokud je plánováno ukončení výroby fosilních paliv, frimy a pracovníci očividně očekávají kompenzace, protože dřívější vládní pozice vždy flirtovala s myšlenkou, že v Estonsku k postupnému odklonu od fosilních paliv nedojde.
Vzhledem k tomu, že se návrh Evropské komise na Fond spravedlivého přechodu rozšířil, má region Ida-Virumaa skutečně příležitost ke opravdovému posunu. Diskuse o spravedlivé transformaci pokračovaly 26. června i na národní úrovni a bude tak pokračovat po zbytek léta.
Environmentální organizace chtějí vidět transformaci Ida-Virumaa do odolného a životaschopného regionu, odkud lidé nejsou nuceni odcházet, ale chtějí zůstat a dokonce se nastěhovat. To vyžaduje dlouhodobý plán s komplexními řešeními, nikoliv vsadit všechny peníze na jeden sektor, který se nachází ve velmi nestabilní situaci na trhu a navíc způsobuje neúnosné znečištění.