V Evropě vznikají programy, které mají regionům pomoci odpoutat se od těžby a spalování uhlí a přejít k nízkouhlíkovému hospodářství a novému modelu ekonomiky. Měly by však podporovat občany, ne uhelné společnosti, píše Kateřina Davidová.
Po celé Evropě aktuálně probíhá intenzivní diskuze o budoucnosti využívání uhlí pro energetické potřeby. V porovnání s dalšími zdroji energie produkuje těžba a spalování uhlí zdaleka nejvíce emisí CO2, a má tak nejhorší dopad na naše klima. Mimo to se uhlí stává ekonomicky nevýhodným. Je proto již dnes jasné, že uhlí jakožto energetická surovina nemá v Evropě, ale ani jinde po světě, příliš dlouhou budoucnost. Vyvstává však otázka, co se stane s regiony, které doposud byly na těžbě uhlí závislé.
Odpověď na tuto otázku se snaží najít mimo jiné také Evropská komise, která na konci loňského roku představila novou platformu pro uhelné regiony procházející transformací. Na začátku se platforma týkala tří pilotních regionů – polského Slezska, Trenčínského kraje na Slovensku a oblasti Západní Makedonie v Řecku.
Letos se do platformy má přidat i Česká republika, konkrétně Ústecký, Karlovarský a Moravskoslezský kraj, o jejichž systematickou obnovu se již na národní úrovni pokouší vládní program Re:start. Na dalším setkání platformy, které proběhne 12. – 13. července v Bruselu, bude český program Re:start prezentován zástupcům Evropské komise a předpokládá se, že na podzim přijedou naopak tito zástupci na exkurzi do českých uhelných krajů.
Cílem této platformy je podporovat vybrané regiony v jejich přechodu na jiné zdroje ekonomické aktivity než je těžba uhlí. Konkrétně se jedná o propojování důležitých místních aktérů z dotčených krajů, investice do technologického rozvoje a inovací, a obecné sdílení zkušeností s přechodem na nízkouhlíkovou ekonomiku. Ačkoli platforma sama nedisponuje finančními prostředky, je možné skrze ni získat potřebné finance z evropských fondů.
Velká očekávání, velká rizika
Jak zástupci vládního programu Re:start, tak členové místních samospráv si od členství v evropské platformě hodně slibují. Mělo by podle nich přinést do regionů více financí a konsolidovat snahy o rozvoj těchto strukturálně postižených krajů. Dosavadní fungování platformy však odhalilo určitá rizika. Pokud nebudou dostatečně rozhodně vyřešena, hrozí, že tento projekt nakonec přinese více škody než užitku.
Hlavním problémem je, že uhelná platforma nedodržuje tzv. Evropský kodex partnerství, kterému běžně veškeré instituce přerozdělující evropské strukturální fondy musí podléhat. Tento kodex má zajistit, že v procesu výběru projektů, které budou z evropských peněz podpořeny, budou zahrnuti relevantní stakeholdeři z dotčených krajů a že rozhodování bude probíhat participativně a transparentně.
Nebezpečí, jež plynou z nedodržování této zásady, se ukázala již během prvních měsíců fungování platformy, konkrétně během výběru projektů v Polsku a na Slovensku. Podle zprávy zveřejněné neziskovou organizací Bankwatch zde probíhal proces výběru prvních projektů netransparentně a měl za následek, že z členství v platformě měly doposud největší prospěch velké uhelné společnosti a nikoliv místní komunity, které jsou těžbou uhlí nejvíce zasaženy.
Jak zpráva ukazuje, přestože byl v polských i slovenských uhelných regionech zájem místních aktérů o zapojení do platformy velký, mnohým z nich byla účast odmítnuta či se o její možnosti kvůli nedostatečnému informování dopředu ani nedozvěděli. Rozhodování o projektech, které budou z evropských peněz podpořeny, probíhalo často v uzavřených skupinkách pouze mezi zástupci centrální vlády a Evropské komise, což vedlo k tomu, že většina schválených projektů se týká velkých firem, které mají k vládám blízko, a malé firmy jsou z procesu vyloučeny.
Varovné příklady z Polska a Slovenska
V Polsku bylo například v podskupině „eko-inovace“ vybráno k podpoře 26 projektů. Z toho se 11 projektů zaměřuje na technologické vylepšení spalování uhlí, 6 na využití vedlejších produktů důlní činnosti a pouze 1 projekt se týká podpory rozvoje obnovitelných zdrojů, což je velice nevyvážené. Dále pak i způsob, jakým byly tyto projekty vybrány – předběžný výběr proběhl bez jakékoliv otevřené konkurence – je vysoce problematický. V důsledku toho jsou všichni příjemci velké korporace, zcela či částečně vlastněné státem a operující ve fosilním průmyslu. Zcela také chybí jakýkoliv mechanismus, skrze který by bylo možné navrhnout alternativní projekty ke zvážení.
V Trenčínském kraji na Slovensku je situace podobná. Místní samospráva se zde v současné době pokouší vytvořit akční plán transformace regionu, který by byl otevřený konzultacím veřejnosti a obsahoval doporučení místních obyvatel. Uhelná společnost HBP, operující v tomto kraji, se však odmítá do procesu tvorby akčního plánu zapojit a místo toho jedná pouze s centrální vládou. Rozhodnutí slovenské vlády jdou ovšem často proti sobě, což vytváří zmatení a také pochybnosti, zda cílem vládních opatření není snaha pomoci HBP získat prostředky z evropských fondů na úkor menších lokálních projektů. To podporuje i fakt, že třetina v současnosti podaných projektů bude prospívat právě této uhelné společnosti.
Vzhledem k tomu, že evropská platforma nedodržuje princip partnerství, hrozí, že nakonec do rozhodování o budoucnosti svého regionu nebudou moci místní obyvatelé nikterak zasáhnout a hlavní slovo bude místo nich mít soukromá uhelná společnost. To by samozřejmě zcela podrývalo smysl platformy, jímž má být pomoc evropským regionům odpoutat se od těžby a spalování uhlí a přejít k nízkouhlíkovému hospodářství. Pokud by v platformě byl princip partnerství obsažen, pak by k takovýmto pochybnostem nedocházelo, jelikož by proces rozhodování byl mnohem více participativní a transparentní.
Česká republika, která do platformy v blízké době vstoupí, by se měla poučit z varovných příkladu Polska a Slovenska a snažit se již od začátku o to, aby výběr projektů probíhal v souladu se zásadami participace – co možná nejotevřeněji a za účasti co největšího počtu relevantních místních aktérů. Jen tak se zajistí, že tento program opravdu přinese pozitivní změnu obyvatelům uhelných regionů a nasměruje je směrem k čisté a prosperující budoucnosti.