Pohled na vládní strategii pro revitalizaci strukturálně postižených regionů
Těžba uhlí v České republice: Minulost a současnost
Česká republika má poměrně dlouhou tradici těžby a zpracování uhlí, která sahá až do poloviny 19. století. Ačkoli spotřeba uhlí od svého maxima v osmdesátých letech konstantně klesá, i dnes stále ještě hraje významnou roli v českém energetickém mixu (51 % v roce 2016).
Černé uhlí se těží ve východní části země v Moravskoslezském kraji. V současné době zbývá odhadem 42 milionů tun vytěžitelných zásob. V důsledku celosvětově klesajících cen černého uhlí se těžba v této oblasti stala ekonomicky nerentabilní a zaznamenávala v posledních letech stálý pokles z 13 milionů tun v roce 2005 na 7 milionů tun v roce 2015. Mezitím zde také zkrachovala těžební společnost OKD a očekává se, že všechny černouhelné doly budou v následujících letech uzavřeny.
Hnědé uhlí se vyskytuje v severozápadní části země v Ústeckém a Karlovarském kraji. Hnědé uhlí představuje asi 63 % všech zásob uhlí v České republice. V absolutních číslech je těžba hnědého uhlí v České republice stále silná, avšak v relativních číslech výrazně poklesla: z 43 milionů tun v roce 2011 na 35 milionů tun v roce 2016. Stalo se tak především v důsledku nárůstu dovozu levného uhlí ze zahraničí a územních limitů uvalených na některé lomy.
V roce 1991 zavedla česká vláda územní limity těžby pro hnědouhelné doly, které brání stávajícím povrchovým dolům v rozšiřování a zasahování tím do obydlených oblastí. V roce 2015 však vláda tyto limity upravila a umožnila tak rozšíření těžby v některých lomech. Organizace zabývající se ochranou životního prostředí a stejně tak i místní obyvatelé, znepokojeni zdravotními následky tohoto rozhodnutí proti prolomení limitů z roku 1991 vytrvale protestují.
Uhelné regiony v České republice jsou jedny z nejzaostalejších v zemi. Úroveň HDP a čistého příjmu je zde pod celostátním průměrem, míra nezaměstnanosti patří k nejvyšším a kvalita vzduchu mezi nejhorší. Situaci nepomáhá ani skutečnost, že většina zaměstnanosti a výroby je soustředěna do rukou několika velkých těžebních společností.
V současnosti je v platnosti vládní Strategický rámec, který je zaměřen na oživení těchto strukturálně postižených regionů a poskytnutí pobídek pro jejich další rozvoj.
Vývoj a struktura Strategického rámce
Podnět k vytvoření Strategického rámce vzešel přímo od tří dotčených regionů. Požádali vládu o finanční injekci za účelem obnovy jejich ekonomiky. V důsledku toho byla zřízena pozice vládního zmocněnce pro vypracování společné strategie pro hospodářskou a sociální restrukturalizaci. Ministerstvo pro místní rozvoj provedlo vstupní analýzu a určilo nejzásadnější strukturální problémy v dané oblasti a možnosti k jejich zlepšení. Následně byl vypracován obecný Strategický rámec, který tvoří základ pro Akční plány, jež navrhují konkrétní opatření k řešení strukturálních problémů v oblasti uhelných regionů.
Vládní zmocněnec je zodpovědný za tvorbu Akčních plánů, jakož i vyhodnocování prováděných opatření. Řídí práci výkonného týmu, který koordinuje činnost v regionech a také práci společných pracovních skupin, které se zaměřují na konkrétní strategické pilíře.
Vládní zmocněnec společně s Krajskou dozorčí radou jmenuje vedoucí pracovních skupin, kteří následně jmenují jejich členy. Ti zastupují obce, krajské úřady, Úřad práce, Agenturu pro sociální začleňování, podnikatelský sektor a nevládní organizace.
Výkonný tým koordinuje přípravu podkladů, shromažďuje podněty od zúčastněných stran a veřejnosti, zkoumá absorpční kapacitu regionů, předává návrhy regionů ministerstvům a pracovním skupinám a zároveň dohlíží na implementaci uvedených opatření ministerstvy. Pracovní skupiny vyhodnocují implementaci schválených opatření a navrhují nová opatření Krajské dozorčí radě.
Krajskou dozorčí radu tvoří zástupci kraje, krajské tripartity, Svazu měst a obcí (jeho prostřednictvím tedy zástupci měst a obcí), univerzit, podniků, odborů a dalších organizací jako je Asociace nestátních neziskových organizací. Krajská dozorčí rada schvaluje návrhy Akčních plánů, které jsou dále rozpracovány ministerstvy. Před dokončením procesu jsou Akční plány diskutovány na Konferenci pro Strategii restrukturalizace, jež se koná přinejmenším jednou ročně. Nakonec je Akční plán schválen vládou.
Pilíře Strategického rámce
Strategický rámec zahrnuje sedm pilířů, které jsou společné pro všechny dotčené kraje.
Pilířem „Podnikání a inovace“ si vláda klade za cíl podpořit růst takového podnikání, které bude schopno čelit změnám na světových trzích.
Cílem druhého pilíře je přilákat více přímých zahraničních investic s vyšší přidanou hodnotou.
Ve třetím pilíři se vláda snaží o větší přínos výzkumu a vývoje pro ekonomiku.
Pilíř „Lidské zdroje“ si klade za cíl zvýšení počtu obyvatel schopných pracovat v průmyslu, službách a veřejné správě.
V rámci pilíře „Životní prostředí“ chce vláda rozšiřovat revitalizované a regenerované oblasti s cílem poskytnout lepší podmínky pro podnikání a zdravější život místních obyvatel.
Šestý pilíř si klade za cíl odstranit překážky rozvoje způsobené sociálním vyloučením a nestabilitou.
Pomocí posledního pilíře chce vláda zlepšit infrastrukturu a kvalitu veřejných služeb.
Akční plány
Strategický rámec byl schválen 9. ledna 2017 a na něj navazující Akční plán pak 10. července téhož roku.
Plán přiděluje 42 miliard Kč (1,5 miliard EUR) po dobu tří let na rozvojové činnosti v dotčených regionech. Z toho 8,4 mld. Kč pochází z evropských strukturálních a investičních fondů, 2,4 mld. pochází z privatizace, 18,1 mld. představuje navýšení státního rozpočtu a 13 mld. představuje již přidělené peníze v rámci rozpočtů ministerstev. Očekává se, že Evropská komise zřídí kompenzační fond pro bývalé těžební regiony a Česká republika plánuje využít i peníze z tohoto fondu na spolufinancování restrukturalizace.
Akční plán obsahuje 65 opatření, rozdělených do sedmi tematických priorit dle pilířů uvedených ve Strategickém rámci. Je ovšem patrná jasná nerovnováha v přerozdělování peněz v rámci konkrétních priorit. Ačkoli rozpočet pro pilíř „Životní prostředí“ tvoří jednu třetinu celého rozpočtu pro Akční plán, objem dodatečných finančních prostředků nad rámec stávajícího rozpočtu je malý. Tento pilíř obsahuje téměř výhradně opatření k revitalizaci a regeneraci půdy po těžbě, které se vláda zavázala provést již před schválením Strategického rámce. Akční plán však pomáhá tuto potřebu zdůraznit a celý proces urychluje.
Nevyváženosti můžeme sledovat také v samotném obsahu Akčního plánu. Některá témata, zejména ta, která vyžadují uváženější a komplexnější řešení, jako je boj proti znečištění ovzduší, v původním Akčním plánu zcela chybí a měla by být přidána v rámci nadcházející novelizace. Na druhou stranu musíme mít na paměti, že Akční plán musí mít omezený rozsah a působnost, aby bylo možné jej splnit. Některá opatření se zaměřují na mapování a analýzu situace v regionech a na tomto základě by se měly podnikat konkrétnější kroky v rámci budoucích Akčních plánů.
Každý rok by se měly Akční plány a v něm uvedená opatření aktualizovat pro rok nadcházející. V létě 2017 začal výkonný tým sbírat od zúčastněných stran nové nápady, které budou sloužit jako podněty pro pracovní skupiny. Krajská dozorčí rada se má sejít v listopadu 2017. Druhý Akční plán má být schválen do 31. května 2018.
Pohled nevládní organizace: pozitiva a negativa
Z pohledu environmentální nevládní organizace je vytvoření Strategického rámce a následných Akčních plánů krok správným směrem. Je nezbytné regiony připravit na období bez uhlí, ke kterému nevyhnutelně dojde v důsledku kombinace klesajících cen uhlí, zvyšující se konkurenceschopnosti obnovitelných zdrojů a tlaku na snižování emisí skleníkových plynů kvůli postupujícím změnám klimatu.
V dokumentech se však nachází některé významné nedostatky. V první řadě vláda nikde výslovně nezmiňuje lhůtu pro útlum těžby uhlí. Kvůli tomu motivace k restrukturalizaci regionální ekonomiky a ústupu od těžby uhlí není tak silná. Za druhé, současný Akční plán zahrnuje mnoho projektů, které by byly realizovány i bez Strategického rámce. Vláda si tak nechala ujít jedinečnou příležitost dostat se o krok dále.
Dokument také postrádá více progresivních a inovativních myšlenek, které by v regionech mohly skutečně nastartovat novou etapu. Z odvážnějších kroků učiněných dnes by regiony profitovaly do budoucna.
Nedostatečná účast veřejnosti v procesu vytváření Akčních plánů je také nevýhodou. Občanům je k dispozici online nástroj pro předkládání návrhů, nicméně výsledky tohoto nástroje nejsou zveřejňovány a nikdo tak neví, kolik nápadů bylo předloženo a zda byly zváženy. Nedošlo k žádnému veřejnému slyšení ani participaci veřejnosti na procesu plánování.
Zapojení nevládního sektoru také není dobře nastaveno. Jedinou nevládní organizací, která byla přizvána k účasti na procesu přípravy byla Asociace nestátních neziskových organizací, ve které, navzdory názvu, mnoho nevládních organizací chybí a nereprezentuje tak dostatečně hlas nevládního sektoru v České republice. To se týká zejména nevládních organizací působících v oblasti životního prostředí.
Jak již bylo uvedeno výše, některá důležitá témata v prvním Akčním plánu zcela chybí, například problematika znečištění ovzduší. Pro větší účinnost Akčních plánů by toto téma mělo být v nových verzích zahrnuto.
Závěrem Akční plán nenabízí komplexní systém podpory obnovitelných zdrojů energie, které by mohly jednou uhlí zcela nahradit, a to jak v oblasti výroby energie, tak v oblasti zaměstnanosti. Plán sice obsahuje analýzy potenciálu několika zdrojů energie, ale postrádá konkrétní kroky pro jejich implementaci.
Jde o podstatné nedostatky a budoucí Akční plány by se s imi měly vyrovnat. Nicméně skutečnost, že podobný strategický dokument vznikl v jedné z evropských zemí nejvíce závislých na uhlí ukazuje, že získat politickou podporu nezbytnou pro ochod od uhlí je možné. Zároveň také dokazuje, že se tyto změny daleko snadněji provádějí schované pod rouškou regionálního rozvoje a restrukturalizace.