Stakeholdeři na rozhodovacích pozicích v Srbsku jsou velmi vzdálené myšlence přípravy na spravedlivou transformaci, to znamená, že onu klíčovou roli při otevírání této debaty na národní úrovni bude muset hrát občanská společnost. 14. května navštívil srbský prezident Aleksandar Vucic Kolubarskou uhelnou pánev, aby vyslal jasný signál o budoucnosti uhlí v zemi. Prezident označil uhelnou pánev za „srdce srbského energetického sektoru“ a postaral se také o to, aby toto srdce dál pumpovalo, když oznámil novou investici do této uhelné pánve v hodnotě 500 milionů EUR. Tato investice podle něj přinese do srbského energetického sektoru ročně 13 milionů tun uhlí.
Zatímco jiné evropské země hledají energeticky čistou budoucnost a plánují politická opatření s cílem zajistit uhlíkovou neutralitu, vyrábět čistší energii a chránit životní prostředí, srbští političtí činitelé upírají pohled na dno uhelných dolů v oblasti Kolubara. Tento přístup by však mohl přijít Srbsko a jeho občany velmi draho, a to o mnohem více, než je výše zmiňované investice (500 mil. EUR).
Spravedlivá transformace je konceptem, který zahrnuje komplexní soubor sociálních, ekonomických a environmentálních politik, které pomohou regionům závislých na fosilních palivech s vytvořením dlouhodobě udržitelnější ekonomiky. I když je tento koncept známý již nějakou dobu a Evropská unie vyvinula řadu mechanismů na podporu již probíhající evropské transformace, v mnoha členských státech EU je koncept spravedlivé transformace do značné míry neznámý. Navzdory tomu, že je Srbsko na cestě ke vstupu do Evropské unie, je dnes i nadále zemí s vysokými emisemi skleníkových plynů. Asi 50 % primární spotřeby energie a více než 70 % elektřiny je pokryto z uhlí. Energetická náročnost v Srbsku je až čtyřikrát vyšší než je průměr v Evropské unii, to samé platí o uhlíkové náročnosti.
Uhelnému průmyslu zde dominuje jediná státní společnost EPS (Javno preduzeće Elektro privreda Srbije), která vlastní většinou povrchové hnědouhelné doly a tepelné elektrárny a je jedním z největších zaměstnavatelů v Srbsku – má 27 772 stálých zaměstnanců a přibližně 3 000 dalších zaměstnanců na dobu určitou. S instalovaným výkonem 5,17 GW v osmi elektrárnách v celém Srbsku je EPS největším výrobcem elektřiny v zemi. Přestože byl místní energetický trh liberalizován, EPS stále dominuje a produkuje více než 90% obchodované elektřiny. Společnost je tak důležitým ekonomickým pilířem, který zajišťuje stabilitu srbské ekonomiky a má vysoký potenciále buď výrazně zvýšit nebo snížit srbské HDP.
Jako kandidátská země na členství v EU, která má na unii silné hospodářské vazby, Srbsko prochází procesem sladění svých politik s evropským blokem. Stále však přetrvávají výrazné rozdíly mezi srbskou politikou a politikou EU v oblasti energetiky a klimatu. Strategie rozvoje srbského energetického sektoru předpokládá, že uhlí může být s ohledem na technologický pokrok hlavním zdrojem energie v Srbsku i po roce 2050. Za tímto účelem se staví nová infrastruktura na podporu tohoto plánu, která je podporovaná čínskými investicemi a půjčkami.
Srbsko je rovněž smluvní stranou Energetického společenství a jako takové přijalo závazky týkající se energetického sektoru a jeho dekarbonizace. Dané právní předpisy v oblasti životního prostředí, energetiky a klimatu vyžadují značné investice do srbské energetiky, aby mimo jiné zajistily čistý vzduch, zdravé životní prostředí, snížily emise skleníkových plynů a liberalizovaly energetický trh. Momentálně v Srbsku neexistuje žádný mechanismus pro stanovení cen uhlíku. Smluvní strany Energetického společenství však budou v dohledné budoucnosti muset zavést směrnici upravující systém obchodování s emisemi a stanovit ceny uhlíku. To povede k dalšímu ekonomickému zatížení energetického odvětví závislého na uhlí. Nedávná studie Energetického společenství ukázala, že státní dotace do uhelného průmyslu brání Srbsku a dalším smluvním stranám účinně provádět dekarbonizaci ekonomiky.
Zatímco většina zemí EU a dokonce i někteří sousedé Srbska na západním Balkáně plánují postupné vyřazování uhlí, v Srbsku je energetická přeměna vnímána jako vzdálená a nejistá možnost. Jasně to ilustruje rétorika nejvyšších státních úředníků, jako je ta, která zaměstnával prezident Vucic 14. května. Výsledkem je, že neexistuje žádný rámec veřejné politiky, který by podporoval spravedlivý energetický přechod.
Politické prostředí
Výzkum z roku 2018 provedený Open School v Bělehradě zkoumal prostředí veřejné politiky, ve kterém má být odklon od uhlí proveden, a zmapoval hlavní zúčastněné strany a jejich postoje. Analýza ukázala, že hlavní politické oblasti jako je energetika, klima, vzdělávání, zaměstnanost a politika trhu práce neuznávají přechod k nízkouhlíkové energetice jako faktor, který by dokázal ovlivnit srbské hospodářství a trh práce.
Několik politických dokumentů a opatření obsahuje jen vágní odkazy na „ekologický průmysl a zelená pracovní místa“, ale nejsou zde zmíněny žádné konkrétní politické nástroje. Z analýzy také vyplynulo, že neexistuje valný zájem zúčastněných stran spolupracovat na vývoji jakýchkoliv opatření.
Výzkum se zabýval různými zúčastněnými stranami, jako jsou vládní instituce a orgány, odbory, vědecká a akademická obec, občanská sdružení a místní komunity v uhelných regionech. Většina z nich je toho názoru, že přechod k nízkouhlíkové energetice přechod nikdy nezahrnuje postupné vyřazování uhlí v Srbsku.
Pouze v rámci vzdělávací a akademické obce bylo jasné chápání přeměny energie a souvisejících sociálních, ekonomických a environmentálních procesů.
Nejvlivnější hráč – EPS – nevyjadřuje žádný zájem o toto téma. Ve skutečnosti EPS v současné době staví novou teplárnu v uhelném regionu Kostolac a v blízké budoucnosti plánuje další tři, což by po desetiletí účinně uzamklo Srbsko v jeho závislosti na fosilních palivech.
Uhelné odbory se bohužel neúčastní rozvoje nástrojů v oblasti energetiky nebo klimatu téměř vůbec. Zástupci uhelných odborů nejsou vnímáni jako nositelé změny. Dvě cílové skupiny pracovníků ve dvou hlavních uhelných oblastech v Srbsku ukázaly, že nemají důvěru v odbory, které by chránily jejich budoucnost v zaměstnání. Místo toho mají pocit, že zůstali úplně sami a stojí před velmi nejistou budoucností.
Focus groups s komunitami v uhelných oblastech ukázaly, že existuje jasné pochopení, že “práce v uhlí” už není stabilní a dobře placená“. V posledních padesáti letech znamenal život v blízkosti uhelného dolu jistou a bezpečnou práci a prosperující ekonomickou situaci, ale to je dnes minulostí. V současné době místní obyvatelé uvádějí, že je velmi těžké najít jakékoliv pracovní místo a když už je nějaké k dispozici, překážkou jsou nejisté smlouvy a špatná finanční odměna. Místní komunity dnes vnímají energetický sektor jako „nespravedlivý” a stejně jako horníci věří, že na vše zůstanou sami a se sociálními a ekonomickými důsledky možného odklonu od uhlí se budou muset nějak vypořádat.
Evropská zelená dohoda, která staví ekonomiku EU na cestu klimatické neutrality, bude vzhledem k silným hospodářským vazbám s EU představovat pro srbské hospodářství nové výzvy. To vše znamená, že transformace energetiky v Srbsku přichází, ať už je na ni země připravena nebo ne. Pokud Srbsko nyní nezačne plánovat spravedlivou transformaci svých uhelných regionů, ohrozí tím život desetitisíců lidí.
Vzhledem k tomu, že političtí činitelé s rozhodovací pravomocí se zaměřují na krátkodobé cíle, zdráhají se provádět změny v energetickém sektoru a občané nejsou dostatečně obeznámeni s tímto tématem, je tedy na občanské společnosti, aby zahájila tolik potřebnou celostátní debatu o energetické transformaci v Srbsku. Občanská společnost bude také muset podporovat politiky, stakeholdery s rozhodovací pravomocí a další relevantní aktéry při navrhování a zavádění opatření pro úspěšnou transformaci.