napsala Rosa Hergan
Vzhledem k připravované výstavbě dvou nových uhelných elektráren, prudce rostoucím koncentracím oxidu siřičitého a tuhých znečišťujících látek (TZL), které do vzduchu vypouští současná flotila zchátralých elektráren, se může zdát, že jsou transformace Bosny a Hercegoviny a odklon od uhlí v tuto chvíli jen vzdálenými představami. I přesto se však na místní úrovni začínají objevovat občanské iniciativy pro spravedlivou transformaci.
V roce 2020 začali občané města Sanski Most, jež leží na území Federace Bosny a Hercegoviny (FBiH), jednat a vzbouřili se proti povrchovému dolu Zlauša nedaleko Kamengradu. Právě zde totiž chtěla federální vláda s podporou Číny zbudovat novou elektrárnu.
Portál Inforadar zjistil, že poté, co původně státem vlastněný důl v roce 2014 zbankrotoval, byl v následujícím roce prodán jednomu z finančně nejúspěšnějších dodavatelů stavebních služeb v Bosně a Hercegovině Lager d.o.o. za podezřele nízkou cenu. V dole Zlauša v současnosti pracuje zhruba 50-100 lidí. Podle Majdy Ibraković, koordinátorky programu pro klima a energetiku v Centru pro životní prostředí (CZZS) v městě Banja Luka, je důl v provozu pouze ve dnech, kdy je těžba zisková.
V letech 2018 a 2019 se firma pokusila získat povolení pro stavbu nové uhelné elektrárny, již měla v blízkosti dolu Zlauša postavit čínská skupina China Energy Engineering Corporation. Tato žádost okamžitě vyvolala velký odpor ze strany obyvatel nedalekých obcí a byla v obou dvou případech zamítnuta zastupitelstvem města. Naopak starosta Sanského Mostu se k záležitosti nijak nevyjádřil a projekt ani neodmítl, ani nepodpořil.
Občané Kamengradu mají své pochyby, co se ekonomické proveditelnosti lomu týče, a kromě toho je taky už od roku 2017 trápí soustavné ničení přírody v okolí dolu.
Obyvatelé oblasti tvrdí, že řeka Bliha, která teče v blízkosti dolu a pak se vlévá do řeky Sany, je opakovaně znečišťována neřízeným vysypáváním hlušiny podél říčního koryta. Poté, co loni v září silné deště odhalily množství uhynulých ryb, se místní obrátili na CZZS, aby jim centrum pomohlo dokázat, že je znečištění řeky přímo provázáno s těžební činností dolu.
V prosinci 2020 poslalo CZZS stížnost na místní inspekční úřad pro záležitosti týkající se životního prostředí. Ta v současné době stále leží na stole federálního inspekčního úřadu v Unsko-sanském kantonu, poté, co si ji mezi sebou přeposlalo několik různých institucí. „My v Centru pro životní prostředí jsme připraveni iniciovat soudní řízení proti inspektorovi za to, že nesplnil svou povinnost,“ říká Ibraković.
CZZS vyzývá instituce k tomu, aby znečišťování životního prostředí jen nečinně nepřihlížely. Například v loňském roce spustili zaměstnanci centra mediální kampaň a zorganizovali několik demonstrací spolu s obyvateli Kamengradu za ukončení těžby v oblasti spadající pod tuto obec a za to, aby se začalo místo uhlí investovat do solární energie.
V současnosti pracuje CZZS na přípravné fázi vytvoření neformální koalice, jež má sdružovat členy zasažených komunit a další místní zúčastněné strany z obce Sanski Most. Jakmile se věci dají do pohybu, chce tato nezisková organizace sepsat poziční dokument ke spravedlivé transformaci, a to ve spolupráci s externími experty a několika místními zúčastněnými subjekty včetně zastupitelů místní správy, rady města a Unsko-sanského kantonu.
„Jde o velmi specifický případ a jakákoli činnost v rámci spravedlivé transformace musí vyhovět potřebám daného kontextu,“ podotkla Majda Ibraković.
„Až svoji činnost zahájíme, budeme čelit jedné výzvě a tou je otázka, jak nás místní komunita přijme a jak se vypořádáme s prvotní nedůvěrou, kterou by mohl vyvolat fakt, že nepocházíme z daného regionu ani ze stejného kantonu,“ předpokládá. Vzhledem k těmto překážkám považuje CZZS za klíčové, aby jakékoli budoucí projekty v Sanském Mostě byly řízeny z místní iniciativy.
Na fotografii řeka Sana. Foto: uživatel Flickru Ivan Radic, publikováno pod licencí creative common.