Dohoda mezi polskou vládou a slezskými hornickými odbory, která slibuje, že podpora těžby uhlí potrvá až do roku 2049, znamená prohru jak pro horníky, tak pro klima. Mezitím region východního Velkopolska ukazuje, jak vypadá cesta k účinné a ambiciózní transformaci.
Nehledě na prázdné sliby tato dohoda mezi polskou vládou a odbory nezamezí uzavření uhelných dolů a propouštění horníků. Navrhovaný plán útlumu těžby uhlí, který má trvat až 30 let, není realistický z několika důvodů. Zaprvé proto, že je těžba uhlí ve většině dolů v regionu už nyní nevýdělečná. Jejich přežití je závislé na státních dotacích, což se však zdá být nemožné kvůli nařízením EU o státní podpoře podniků. Zároveň není jasné, kdo a proč by po tolik následujících let měl kupovat slezské uhlí, když je energie získaná jeho spalováním nevýhodná, vzhledem ke zvyšující se ambici EU bojovat za klima, kvůli které ceny emisních povolenek rychle stoupají. Mezitím „čisté“ metody využití uhlí, které signatáři dohody navrhli, zůstávají pouze nedosažitelným snem, který postrádá ekonomické opodstatnění.
Doly budou uzavřeny dříve
Ve skutečnost dojde k uzavření dolů mnohem rychleji, než jak předpokládá plán přiložený k dohodě. Pravděpodobně v datech podobným těm, která byla oznámena původně a na něž horníci reagovali stávkami. V blízké budoucnosti se však žádná spolehlivá ani oficiálně potvrzená data uzavření jednotlivých dolů nedozvíme. Takové základní informace – které jsou potřeba k tomu, aby mohla začít otevřená diskuze s horníky, místní správou, podniky a nevládními organizacemi o rekvalifikaci, jiných možných zaměstnáních, vytváření pracovních míst, odchodném a důchodech – zkrátka chybí. Horníky oklamou iluzorní záruky, které dohoda slibuje, a až jejich doly nevyhnutelně narazí na realitu ekonomiky, nejspíš je bude čekat náhlé propouštění.
A proto je možné, že bude takováto dohoda pro Slezsko horší alternativou, než kdyby žádná dohoda vůbec neexistovala. Na jednu stranu poskytuje falešnou představu, že na opatření, která budou ochraňovat zájmy horníků, zbývá spousta času. Naopak přitom už „včera bylo pozdě“, neboť na poslední chvíli se nová pracovní místa a ekonomické alternativy vytvořit nedají. Na stranu druhou by dohoda mohla být pro hornické regiony překážkou v čerpání z fondů EU, jelikož není v souladu s tím, k čemu se Polsko zavázalo – že dosáhne klimatické neutrality do roku 2050. Pouze pod touto podmínkou mohou polské hornické regiony získat plnou výši dotací, které jsou jim přiděleny v unijním Fondu pro spravedlivou transformaci. Nutno dodat, že toto by nakonec mohlo mít negativní vliv na všech šest hornických oblastí v Polsku včetně těch, které nepatří mezi ty, jimž dohoda slibuje záruku týkající se nových pracovních míst.
Spravedlivá transformace navíc není jen o hornících. Svět se odvrací od fosilních paliv, protože klimatická krize nyní způsobuje katastrofy, přináší lidem neštěstí a vším tím ohrožuje budoucí generace, kterým bere šance na život ve stabilním světě. Transformace, jež stojí na umělém prodlužování těžby a spalování uhlí, se nemůže nazývat spravedlivá a odkládání celého procesu přechodu na nové zdroje energie kvůli zájmům jedné sekce průmyslu a kvůli oportunismu politiků je extrémně nezodpovědné.
Východní Velkopolsko – lídr změny
Existuje však jiná cesta. Oblast východního Velkopolska ukazuje, že se celý proces může vyvinou ještě jinak. Aniž by čekal na rozhodnutí vlády, začal region plánovat, jak rychle dojít do budoucnosti bez uhlí. Tyto plány zpečetilo jen pár dní staré rozhodnutí o tom, že výstavba povrchového dolu Oscisłowo – který by znamenal pokračování těžby v regionu po dobu několika dalších let – se nakonec neuskuteční. Jen před pár lety bylo otevření tohoto dolu popsáno jako jediná cesta, jak region zachránit před ekonomickou katastrofou (východní Velkopolsko je na těžbě a spalování uhlí závislé v mnohem větší míře než ekonomicky různorodější Slezsko) – tomu už dnes ale nikdo nevěří.
Nová, pouhelná vize budoucnosti regionu nepřišla shora, nýbrž se zrodila během mnoha měsíců dialogu mezi všemi zainteresovanými subjekty: oblastní i místní správou, nevládními neziskovými organizacemi a zástupci zemědělského i hornického sektoru. Tento proces nebyl jednoduchý. Nicméně díky široké škále zúčastněných stran a upřímným odhadům, které učinily ohledně budoucnosti uhlí v regionu, dnes východní Velkopolsko hledí do budoucnosti – místo aby plýtvalo energií a snažilo se zachránit oblast průmyslu odsouzenou k záhubě, soustředí se na naplánování optimální cesty rozvoje v regionu, na diagnostiku problémů, hledání řešení a získávání dostupné finanční podpory.
Zatímco jsou odbory a polská vláda zaneprázdněni tím, že se snaží ze Slezska vytvořit fatu morgánu budoucnosti, která nikdy nenastane, východní Velkopolsko čile buduje nové základy pro rozvoj regionu: bude nadále vyrábět energii, od této chvíle však už jen čistou. A pouze takovýto přístup si zaslouží pojmenování spravedlivá transformace.
Tento text byl původně publikován v polštině v deníku Rzezcpospolita.