V loňském roce česká vláda přijala strategický rámec, zaměřený na obnovu tři zaostávajících regionů v zemi, které jsou zároveň hlavními regiony pro těžbu uhlí v zemi.
Program, nazvaný RESTART, je jedním z mála pokusů ve střední a východní Evropě o vytvoření dlouhodobého plánu rozvoje uhelných regionů a jejich přípravu na budoucnost bez uhlí.
Jako je tomu u všech nových iniciativ, do RESTARTu jsou vkládána velká očekávání. Už nyní se ozývají kritické hlasy: Opravdu budou mít místní obyvatelé možnost rozhodovat o své budoucnosti? Opravdu do regionu přitečou nové peníze? Opravdu iniciativa uspěje se svými ambiciózními plány?
Koncem dubna jsme se setkali s Gabrielou Nekolovou, regionální zástupkyní zmocněnce vlády, jež má RESTART na starosti, abychom celý program lépe pochopili a mohli prodiskutovat zmíněnou kritiku.
Just Transition: Paní Nekolová, povězte nám něco o tom, jak RESTART vznikl.
Gabriela Nekolová: V roce 2014 byla ustavena speciální kancelář pro tři nejzaostalejší české regiony – Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský: jedná se o kancelář vládního zmocněnce. Hlavní úlohou vládního zmocněnce je vymyslet a navrhnout vládě postup, který těmto třem regionům pomůže nastartovat proces restrukturalizace.
Zpočátku jsme se domnívali, že se zaměříme pouze na pokles těžby uhlí, ale rychle jsme si uvědomili, že problémy v těchto regionech jsou daleko hlubšího charakteru, přesahují pouze samotný pokles těžby a souvisí s obecnou společenskou situací. Dostali jsme tedy od vlády mandát k vyřešení všech těchto problémů.
V prosinci 2015 vláda přijala usnesení, ve kterém požadovala vytvoření komplexní strategie pro restrukturalizaci těchto tří regionů. Při přípravě této strategie jsme strávili většinu roku 2016 zpracováváním analytických vstupů pro stanovení kontextu situace, a poté jsme začali připravovat samotný strategický rámec.
Česká vláda přijala výsledný strategický rámec v lednu 2017. Strategický rámec je nastaven na dobu tří let, což je dobrý časový rámec vzhledem k tomu, že se potýkáme s velmi dynamickým procesem a nemůžeme tak s jistotou vědět, co se za pár let stane.
Vláda také dala zmocněnci za úkol připravit zvláštní opatření pro pomoc daným regionům. Tato opatření jsou implementována pomocí tzv. akčních plánů, které jsou každoročně obnovovány. První akční plán byl vládou přijat v červenci 2017 a v tuto chvíli pracujeme na přípravě druhého.
JT: Zastávala jste tuto pozici již za předchozí vlády (strategický rámec byl přijat sociálně-demokratickou vládou Bohuslava Sobotky, ale koncem minulého roku zvítězilo ve volbách hnutí ANO a nová vláda je tak pod vedením premiéra Andreje Babiše)?
GN: Ano, byla jsem tu od počátku v roce 2014 a byla jsem v kontaktu s vládou premiéra Sobotky.
JT: Myslíte si, že změna vlády může nějakým způsobem ovlivnit vývoj tohoto procesu?
GN: Upřímně musím říci, že to je otázka i pro nás a čekáme, s čím nová vláda přijde.
Nicméně odpočátku víme, že proces restrukturalizace uhelných regionů trvá desítky let, čili bylo jasné, že se touto strategií bude muset zabývat mnoho vlád. Doufáme, že i tato vláda ji přijme. V tuto chvíli nevidíme žádný problém. Minulý týden premiér Babiš navštívil Karlovy Vary a potvrdil, že vnímá RESTART jakožto podstatnou strategii pro restrukturalizaci regionu.
Vznik jakékoli nové vlády, ať už na státní či krajské úrovni, může být zlomovým bodem.
Nastartování procesu bylo projevem dobré vůle minulé vlády. Minulá vláda byla ovšem také koalicí, na strategii se tedy museli shodnout členové více stran, což nám dává naději do budoucna.
Úlohou vládního zmocněnce je být určitým prostředníkem pro jednání. Jedná se funkci apolitickou, vládní zmocněnec smí a měl by komunikovat se všemi politickými stranami. Nikdy se samozřejmě nelze politice zcela vyhnout, ale my se snažíme o co nejotevřenější komunikaci se všemi stranami, čímž zůstáváme apolitičtí.
Stejně tak komunikujeme se stovkami zúčastněných stran z celého politického spektra ve všech třech regionech za účelem rozvoje akčních plánů.
JT: Zkuste, prosím, popsat, jakým způsobem komunikujete se zúčastněnými stranami a širokou veřejností.
GN: Když připravujeme opatření, nejednáme pouze s odborníky, ale také s veřejností.
Obvykle máme své představy, které poté diskutujeme se zúčastněnými stranami (jak s odborníky, tak s veřejností), abychom si potvrdili, zda jsou tyto představy v pořádku. Máme tu kolegy, kteří mají na starost předkládání komplexních opatření. Pro odborníky máme podrobný dotazník, ve kterém se jich ptáme na jejich představy o restrukturalizaci regionu. Tyto nápady zároveň předkládáme k diskuzi široké veřejnosti.
JT: Jakým způsobem komunikujete s veřejností?
GN: Na našich webových stránkách je velmi jednoduchý dotazník pro veřejnost, díky kterému má každý návštěvník možnost předložit své vize a nápady. Pokud takové podněty obdržíme, prodiskutujeme je v rámci našeho týmu a s odborníky a snažíme se je vložit do strategického rámce. Nečekáme však na podněty pouze pasivně, vedeme poměrně náročnou PR kampaň skrz média a sociální sítě a informujeme veřejnost o možnosti spolupráce.
JT: Určitě, takováto snaha navíc je výborná. Kolik lidí totiž samo od sebe navštíví vaše stránky, nebo vůbec využívá internet?
GN: Nemáme samozřejmě pouze webové stránky! S mým týmem jsme se zúčastnili mnoha setkání s veřejností ve všech třech regionech. Hovoříme se studenty středních a vysokých škol, s odbory a seniory. Jen za minulý rok jsme pouze v Ústeckém kraji mluvili se 400 studenty, 500 seniory a mnoha obecními zastupiteli. To v součtu znamená tisíce lidí napříč všemi třemi regiony.
JT: Domníváte se, že podněty veřejnosti jsou podstatnou součástí procesu, nebo jsou spíše marginální?
GN: Upřímně řečeno, jsou spíše marginální. Většina podnětů veřejnosti je totiž příliš všeobecná. Lidé říkají „pomozte nám, je tu nezaměstnanost“ nebo „máme problémy se životním prostředím“. Snažíme se jim tedy vnuknout, aby se zaměřovali na více konkrétní myšlenky.
Vnímáme však jako naší úlohu stále dokola vysvětlovat fungování procesu, jak můžeme lidem pomoci a jak se veřejnost může zapojit.
JT: Do dotazníku tedy například napíšu, že mám problém – v Ústí nad Labem chybí dětská hřiště. Co uděláte? Zavoláte mi, abychom si o tom mohli promluvit?
GN: Takto individuální komunikaci si nemůžeme dovolit, nemáme na to kapacitu. Ale především to není naší úlohou. Téma restrukturalizace je velmi široké, nemůžeme být neustále v ulicích a zjišťovat názory všech lidí na všechno.
Naší úlohou je, když zaregistrujeme podněty z několika měst o chybějících dětských hřištích, tak to uznáme za problém a zakročíme pro jeho nápravu.
Dostáváme nicméně více a více podnětů od veřejnosti.
Letos jsme obdrželi 250 vyplněných dotazníků. A pro veřejnost je důležité vědět, že když své problémy sdělí svým voleným zastupitelům a starostům svých měst a vesnic, že se nějakým způsobem nakonec dostanou až k nám.
JT: Ptám se proto, že když jsme navštívili Porúří v Německu nebo bývalé těžební regiony v Belgii, všichni silně zdůrazňovali význam účasti veřejnosti. V Porúří byl jeden program, který byl dle všech rozdílový tím, že nabídl velmi širokou soutěž projektů, otevřenou všem zúčastněným.
GN: Jak jistě víte, restrukturalizace Porúří začala v sedmdesátých letech. Náš proces běží pouze 2 až 3 roky. Můžeme se znovu sejít za 20 nebo 30 let, ale myslím že i dnes máme velmi zajímavé výsledky.
JT: Můžete uvést nějaký příklad projektu, podporovaného programem RESTART, abychom našemu rozhovoru dodali na konkrétnosti?
GN: Jedním z nejzajímavějších příkladů je rekultivace starých průmyslových areálů (brownfieldů) pro budoucí podnikatelské využití. Víme, že v těchto regionech jsou stovky brownfieldů a zároveň víme, že tyto regiony potřebují nové investory. Brownfieldy jsou skvělé, protože jejich poloha byla v minulosti zvolena z praktických důvodů – dobrá dopravní dostupnost, nebyly ohrožené záplavami – což z nich dělá dobré lokality i dnes.
My pro tento program využíváme peníze ze státního rozpočtu a byli jsme schopni zajistit 2 miliardy korun (78 milionů eur).
Kancelář vládního zmocněnce sama nemá žádný svůj rozpočet, takže programy mohou být implementovány pouze s pomocí peněz různých ministerstev nebo z evropských fondů.
Když například pracujeme s ministerstvy, tak identifikujeme potřebu, navrhneme ministerstvu spolupráci, navrhneme pravidla programu a ministerstvo program poté spustí a financuje. Naše úloha je poté v aktivaci zúčastněných stran v regionech, aby předkládaly návrhy projektů a získaly na ně peníze.
JT: Jednou kritizovanou věcí ohledně programu RESTART je, že ve skutečnosti žádné nové peníze do regionů nepřináší.
GN: Zmíněný příklad využití brownfieldů pro nové podniky je jeden z těch, který přináší nové peníze, které by tam jinak nebyly vynaloženy.
Často tuto kritiku slýcháme. Nicméně situace ohledně fondů EU je následující: v Česku jsou všechny operační programy připravovány v rámci celého státu, s výjimkou Prahy, méně i více rozvinuté regiony se řeší dohromady. Když se řeší celý stát, zástupci znevýhodněných regionů nemají v takto konkurenčním prostředí žádnou šanci. Zároveň mají specifické a zcela odlišné potřeby. Úlohou RESTARTu je tedy identifikovat specifické potřeby těchto tří regionů a připravit výzvy a návrhy, zaměřené na tyto regiony, abychom zaručili, že se k nim peníze z EU dostanou.
Jinak peníze z operačních programů nejdou tam, kde jsou nejvíce potřeba.
Nyní například připravujeme zvláštní výzvu pro tyto tři regiony v rámci operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání, kde dojde k přerozdělení 2,2 milardy korun (86 milionů eur) a my tak zajistíme, aby tyto evropské peníze byly vynaloženy v postižených regionech na tuto velmi důležitou potřebu.
JT: Kolik peněz je doopravdy nových?
GN: To je velmi těžké říct, ale řekla bych, že přibližně 30 procent z peněz, vynaložených v rámci RESTARTu, je nových, v tuto chvíli jde o peníze z různých ministerstev.
Letos přichází většina peněz ze státního rozpočtu, ale odpočátku bylo záměrem využívat více fondů EU. To je také smyslem evropských programů, ale momentálně tyto peníze nutně nepřijdou do znevýhodněných regionů.
Tento týden jsme začali spolupracovat s univerzitami a krajskými orgány s cílem naplánovat a resocializovat dříve rekultivované oblasti. Mluvíme o situaci, kdy ve všech třech regionech došlo k mnoha zajímavým rekultivacím, ale tyto oblasti zatím pouze zarůstají a postupně ztrácí život. Snažíme se je tedy navrátit zpět do společnosti.
JT: To je pravda, v Ústí jsme viděli spoustu rekultivovaných oblastí, kde byla pouze jezera a vypadalo to, že během rekultivace nedošlo k dostatečnému zamyšlení nad budoucím socio-ekonomickým rozvojem regionu.
GN: To se děje proto, že v Česku máme zákon, který říká, že když společnost začne s těžbou, musí mít zároveň plán na podobu oblasti po konci těžby. Tudíž už před těžbou všichni víme, že tam bude jezero, les nebo louka, ale nevíme nic o jejich budoucím využití.
Návrhy na využití oblasti pro místní potřeby přicházejí až po dokončení rekultivace.
Naším cílem je zahájit dialog s ministerstvy a přijít s novým nástrojem, který by nám pomohl tuto přípravu zahájit s předstihem. Můžeme tak zvážit všechny možné způsoby využití (podnikatelské i nepodnikatelské) v dřívější fázi a dělat tak komplexnější rozhodnutí.
JT: V Belgii jsme viděli místo, kde došlo k rekultivaci sedmi identických těžebních areálů v podstatě ve stejné oblasti. Tvrdili, že pro ně zafungovalo přemýšlet o různém využití každého areálu zvlášť v rámci integrované vize. Vzniklo tam tedy muzeum, vědecký park, energetické centrum atd. Každé místo jiné.
GN: To bychom určitě chtěli dělat i my tady. Problém je, že v Česku sice máme určité nástroje pro rekultivaci přírody, chybí nám však peníze pro resocializaci těchto oblastí. Pro tento účel potřebujeme peníze na nové silnice, inženýrské práce, stavbu kupříkladu pláží kolem zmíněných jezer, využití čerpané důlní vody pro výrobu energie atd.
JT: Potřebujete tedy více peněz?
GN: Nepochybně. A půjde opět o kombinaci státních a evropských peněz.
JT: Chápu to správně, že vaší hlavní prioritou je k rekultivaci doplnit resocializaci?
GN: Přesně tak. Každý ze tří dotčených regionů má specifické potřeby a potenciál. Karlovy Vary mají například silnou tradici lázeňství, kterou můžeme využít. Ústecký kraj se může stát výborným místem k životu, protože má krásnou přírodu a zároveň výborné spojení do větších měst – do Prahy i do Drážďan. Doufáme, že za pár desítek let lidé z Ústeckého kraje – zejména mladí – přestanou z kraje utíkat, protože se promění v místo, kde můžou žít kvalitní život a plánovat svou budoucnost. Pro tento účel potřebujeme zvýšit kvalitu dostupného vzdělání, úroveň vysokých škol, což je nyní velký problém, u kterého však zároveň vidíme velký potenciál pro zlepšení.
Bavíme se o komplexní změně. Nechceme se již spoléhat na jednostrannou specializaci regionu, protože to způsobilo problémy. Jsme tedy toho názoru, že správnou cestou je diverzifikace ekonomiky, nikoli specializace.
JT: Určitě. V Porúří byla města, která se od těžby přesunula k závislosti na automobilový průmysl, aby musela ten stejný problém řešit znovu, jen co se průmysl přesunul do levnějších oblastí.
GN: Tomu se chceme vyhnout. Chceme k tomu přistupovat chytře, v návaznosti na místní tradice. Ústí nad Labem bylo například energetickým srdcem země. Pojďme se tedy zamyslet nad možností využití jezer pro skladování elektřiny přečerpáváním. Dříve jsme byli závislí na uhlí, proč se nyní nespolehnout na vodu a udržet si tak místní tradici: výrobu elektřiny?
JT: Co potřebujete k tomu, aby RESTART fungoval jak má?
GN: Nepochybně potřebujeme podporu ze strany vlády. Peníze jsou také velmi důležité pro to, abychom mohli realizovat naše opatření, ale zároveň také vybudovat silnější tým pro jejich implementaci.
Nejdůležitější věcí je stabilita. Lidé v těchto třech regionech slyšeli mnoho slibů v minulosti a už mají plné zuby prázdných slov, chtějí skutečnou akci. Musíme je tedy přesvědčit a překonat jejich skepsi. Pouze když dosáhneme stability, můžeme získat důvěru lidí a daleko více tak otevřít participativní proces.